"Nikdy nesmíte ztrácet naději," říká o fantastickém obratu dorostu elitní střelec Jančar

Letos se před sezónou dával dohromady tým dorostu tak, aby byl schopen v lize hrát důstojnou roli. Myslíš, že jste se sešli dobrá parta?

Myslím, že letos se nám sešla dobrá parta. Všichni se mezi sebou známe a hodně pomáhají i kluci z Havířova, kteří nám přicházejí na výpomoc v zápasech. V kabině nám to šlape a pomýšlíme hrát o horní příčky tabulky.

Vstup do sezony se vám povedl, ale pak jste třikrát v řadě smolně prohráli. Čím to bylo? Můžeš ty zápasy shrnout?

Každý zápas je jiný. Nikdy nemůžete jít do zápasu s tím že ho vyhrajete nebo prohrajete. Začátek se nám povedl, ale potom někteří hráči byli nemocní nebo zranění a chyběli nám. V každém zápase jsme se snažili vyhrát a hrát na 200%, ale bohužel to nevyšlo.

Do Kopřivnice jste jeli v malém počtu, ale přesto jste se drželi statečně. Byl to těžký zápas?

Ano, jelo nás tam pouze 10, takže to byl těžký zápas pro všechny. Na ledě jsme se střídali prakticky co půl minuty. Bylo jasné, že v takovém tempu nevydržíme. První 2 třetiny jsme i vyhrávali, ale poté už nám docházely síly.

Myslíš, že nebýt velké marodky, mohli jste vyhrát?

Nebýt marodky byl by zápas určitě jiný. Nemůžu říct že bychom vyhráli, to se nikdy dopředu říct nedá, ale určitě by zápas vypadal jinak.

Proti Frýdku-Místku jste doma prohrávali v polovině 0:5 a všechny góly jste dostali během deseti minut. Co se tam stalo?

Inkasovali jsme první gól a řekl bych že nás to rozhodilo. Padl i vlastňák, to nás zlomilo a během několika minut nám odskočili.

Přesto jste zbraně nesložili a zápas jste otočili. Co bylo nejdůležitější pro to, abyste zdánlivě rozhodnutý zápas po psychické stránce ustáli a ještě se vrátili do hry?

Nejdůležitější je, aby nikdo v týmu neztrácel naději na vítězství. Hraje se až do samotného konce a na to se musí myslet. I za nepříznivého stavu jsme se hecovali a chtěli hrát dál.

Měl jsi po druhé třetině, kdy jste prohrávali už jen 3:5, jako kapitán nějaký proslov v kabině?

Jak jsem řekl, i když jsme prohrávali, tak jsem věřil, že to můžeme otočit. Snažil jsem se jim dodat sebedůvěru, která je nezbytná. Všichni jsme si řekli, že ještě není konec a v šatně i na střídačce to žilo. To bylo hlavní.

Je tato výhra pro tým dobrým povzbuzením do dalších zápasů?

Určitě je. Tohle byla jasná ukázka toho, že hokej se hraje 60 minut. Po tomto obratu panovala v kabině velmi dobrá atmosféra a všichni se těšíme na další zápas.

Tobě se osobně hodně daří. V šesti zápasech 11 gólů a 3 asistence. To se jen tak nevidí... Zažil jsi někdy podobnou sezonu?

Doufám, že tohle bude má nejlepší sezóna. Je sice pěkné, že mám tolik gólů, ale hlavní jsou vyhrané zápasy. Každý svým dílem ovlivňuje zápas.

Trénuješ individuálně více než spoluhráči,abys byl o tolik před nimi, nebo si vystačíš s tréninkovou náplní v klubu?

Ano trénuji i doma a když je možnost, tak jdu na led. Taky chodím na každý brankářský trénink, abych si zdokonalil střelu a práci s pukem.

Čeho bys chtěl v hokeji jednou dosáhnout?

Myslím si, že snem každého hokejisty je, aby si zahrál v NHL. Ale za tím je ještě hodně dlouhá cesta plná dřiny.

Dovedeš si představit, že bys někdy hrál za orlovské A mužstvo?

O své budoucnosti ještě moc nepřemýšlím. Žiju pro ten moment, který je teď, a snažím se soustředit na to, co dělám teď. Za pár let to možná uvidím jinak, takže to se uvidí.

Co bys vzkázal rodičům, kteří zvažují, že své dítě přihlásí na hokej?

Hlavně, ať se toho nebojí. Ano, hokej je tvrdý sport, ale je jedinečný jeho rychlostí a týmovou souhrou. Na hokeji si najdou nové přátele. Budou na ledě posilovat svou osobnost a to je lepší než být zavřený doma. Poznají také nové města díky zápasům mimo Orlovou.