Rozhodl nezvládnutý zápas se Studénkou o konci nadějí na titul?

V první třetině začali Orli jednoznačně lépe. Samostatný únik Divokého, který Baldík vychytal, a několik dalších slibných šancí dodalo našim hráčům až nadbytečné sebevědomí. Soupeře v úvodu předčili ve všech směrech, ale převahu nedokázali přetavit v góly. Přesto zřejmě podlehli dojmu, že se soupeř porazí sám. Začali být velmi laxní a soupeř trestal. Ve dvanácté minutě po buly v orlovském obranném pásmu pálil od modré Macel Kaňovský. Urbánek měl špatný výhled a navíc puk změnil směr o jednoho z bránících hráčů, takže René němel příliš velkou šanci zareagovat.

Tato branka měla být varováním, že bude třeba opět začít brát soupeře vážně a co nejrychleji utnout naděje na dobrý výsledek z našeho ledu. To se však nestalo. Namísto toho si před vlastní bankou Vaštík počínal velmi lehkovážně. Při rozehrávce se nechal obrat o kotouč, což kromě všech přítomných zaskočilo také Urbánka, který byl opět téměř bez šance na jakoukoliv reakci. Chybovat je lidské, ale zde to byla vyloženě nevynucená chyba pramenící z nadměrného podcenění situace a Vaštík by za tuto branku, kterou Tomáši Štubňovi doslova daroval, zasloužil připsat asistenci.

Přesto bylo skóre 0:2 po první části stále hratelné a Orli to věděli. Museli však na soupeře vletět tak jako v první části s tím rozdílem, že převahu přetaví v góly. Pár slibných náznaků, že zápas bude směřovat spárvným směrem zde bylo. Nicméně branku dala opět Studénka. Necelé tři minuty po startu v této dvacetiminutovky nikdo z domácích před brankou nepokryl Marcela Kaňovského. Přestože Urbánek ještě na jeho první pokus zareagoval, proti dorážce už byl bezmocný. Byl to zároveň žřejmě ten moment, který definitivně rozhodl o osudu zápasu. Času na obrat ještě bylo dost, jenže Studénce nyní stačilo jen se pozorně soustředit na obranu. Trpělivě vyčkávali, co Orli vymsyslí a bez větších problémů mařili jeden jejich útok za druhým. Přestože bylo stále patrné, že kvalita je na hokejkách domácích, Studénka hrála to, co jí stačilo a s přičtením toho, že našim borcům s přibývajícím časem svazovala ruce nervozita, se Orlová téměř k ničemu výraznému nedostala. Naopak se dopouštěla dalších chyb, ze kterých pramenily hostující šance. Za všechny je třeba zmínit zejmnéna samostatný únik Sochorka, který Urbánek vychytal. Na domácí straně bylo největší šanci přečíslení dva na jednoho v úplném závěru třetiny. Hanzl vzal zodpovědnost na sebe, ale puk za Baldíka nedostal.

Se začátkem třetí třetiny stále existovala naděje, že se Orlům povede napnit scénář, který plánovali už pro druhou dvacetiminutovku. Tedy okamžitě dostat soupeře pod tlak a co nejrychlejším gólem nastarovat obrat. Bylo to také jediné možné řešení, jenže opět neúspěšně. S přemíry ofenzivní snahy logicky vznikaly i skulinky v obraně a jednu takovou Studénka potrestala ve čtyřiačtyřicáté minutě. Střelcem byl Jan Sochorek. Po tomto gólu do branky nastoupil Kamil Pavlíček.

Orli stále nesložili zbraně, ale jak už to u takových zápasů bývá. Čím víc chtěli, tím méně to šlo. Hegegy, Grepl, Vaštík, Pavlas, Divoký, Štefanka, Voznica nebo Matějíček. Ti všichni měli na svých holích gólové šance, ale Jan Baldík nebyl k překonání. Často chyběly centimetry a zápas mohl nabrat jiný směr, jenže čas ubíhal hodně rychle. Baldíkovo kouzlo se povedlo až dvě a půl minuty před koncem prolomit Jakubu Voznicovi, ale to už bylo velmi pozdě. Šlo vidět, že jakmile byla prolomena střelecká smůla, tak byla šance s výsledkem něco udělat. Půl minuty před koncem ještě snížil Lumír Rosůlek, ale čas na další góly už nezbýval.

Naši porážku ještě bylo možné zvrátit expost. Patrik Mihál totiž v hráči číslo 17 poznal svého bývalého spoluhráče z Poruby a nikoliv Prokopa Lindovského, jenž byl uveden v zápise u utkání. Orli si vyžádali konfrontaci hráče, jenže ten údajně doma zapomněl občanský průkaz. Podle fotky na registračním průkazu byl Lindovskému velice podobný a z paměti odříkal adresu bydliště i datum narození, což by při troše úsilí zvládla i cvičená opice, ale bohužel byla konfrontace neúspěšná.